Proč jsem začal vyrábět vlastní tkaničky – a proč už nikdy nepůjdu zpátky

Nejsem obchodník. Nejsem marketér. Jsem běžec, který si od malička věci raději vyrobí sám, než aby je koupil.

Celý život to tak funguje – když mi něco nevyhovuje, tak o tom přemýšlím. Opravím. Vylepším. A přesně tak vznikly tkaničky Elastics.

Triatlon jsem začal brát vážně asi před třemi lety. Závodím, trénuji každý den, a brzy jsem zjistil, že jeden detail mě stojí čas, energii a nervy – klasické tkaničky. Při přezouvání v T2 (přechod na běh) jsem nazouval boty a přitom sledoval, jak mě soupeři předbíhají. Ne proto, že by byli rychlejší. Ale proto, že jejich boty byly na noze dřív.

Elastické tkaničky samozřejmě existují – jenže žádná varianta, kterou jsem našel, mě nepřesvědčila. Materiál příliš měkký, design zbytečně komplikovaný, vzhled generický. Chtěl jsem něco jiného. Něco minimalistického, funkčního a dobře vypadajícího zároveň.

Tak jsem to vzal do vlastních rukou.

Trvalo to měsíce experimentování – různé materiály, různá tloušťka, různá elasticita. Zkoušel jsem je nejdřív sám na sobě. Každý den na tréninku, na závodech, v dešti, v horku. Dokud nebyly přesně takové, jaké jsem chtěl.

Výsledek jsou tkaničky, které sedí pevně jako klasické – ale botu obujete za tři sekundy. Žádné vázání. Žádná ztráta času. Žádný kompromis.

Jmenují se Elastics. A teď jsou konečně dostupné i pro vás.